Na velikonoce 2018 jsme se spolu s přítelkyní, kamarádem a jeho sestrou rozhodli využít prodlouženého víkendu ve prospěch nějaké další cesty. Skandinávie nás lákala už dlouho a tak nízká cena letenek rozhodla. Uděláme low-cost Norsko, řekli jsme si. Norsko jsme udělali. Low-cost nikoliv. Návštěvy však rozhodně nelitujeme, byť byla mimo sezónu a týkala se pouze jižní části země, která toho nabízí podstatně méně než část severní.
Zpáteční letenky se nám podařily sehnat za 1 200 Kč. Jednalo se o low-cost aerolinku Wizz Air na trase Wroclaw – Sandefjord. Letka této nízkonákladovky se skládá z Airbusů A320 a A321. Na palubě nebyl sice žádný luxus, ale hodinu a půl trvající lety byly komfortní. Co se týká Wroclawského letiště, tak nemá vůbec smysl si dopředu domlouvat nějaký goparking. Cena za parkování přímo na letišti byla na ty čtyři dny cca 420 Kč.
Ze čtvrtka na pátek jsme se ubytovali v samotném centru Wroclawi – protože jsme měli být někdy okolo šesté ráno na letišti. Moderní apartmán pro 4, zdarma káva a ovoce – 900 Kč. Polsko je fajn i pro nás Čechy. Večer jsme si zašli na Polské pivo a pirohy. Kdybychom věděli, že další pivo na naší dovolené bude stát 10x tolik, dali bychom si jich možná víc.
Norské silnice
Po přistání jsme zamířili rovnou do půjčovny aut. Rezervovali jsme dopředu, takže jsme dostali třetinovou cenu, než by nám byla nabídnuta na místě. Nakonec nám namísto Golfa dali nového hybrida Kia niro 1.6 gdi. Skvělé auto na Norské silnice, kde jedete neustále nahoru dolů v serpentýnách. To že nemá kdoví jaký výkon vůbec nevadilo, protože maximální rychlost je stanovena na 80 Km/h. Celkem jsem v té krasavici najel přes 1 000 kilometrů.
Velká chybou bylo, že jsem si nevzal sluneční brýle. Norsko je plné tunelů a musím říct, že nejsou moc dobře osvětlené. Kombinace slunce odráženého od sněhu okolo silnice a následného přechodu do tmy vedla k časté jízdě „na slepo“. U města Laerdal jsme dokonce projížděli nejdelší tunel na světě – 25 kilometrů.
Pokud jste milovníky moderních elektromobilů, zejména pak Tesel, máte se na co těšit. I přes to, že jsou silnice téměř prázdné, jich tam potkáte více než 20 každý den. V Oslu pak ještě mnohem více.
Kde všude jsme byli
Naší trasu jsme si naplánovali už v Praze. Přes Booking a Airbnb jsme si dopředu rezervovali ubytování. Pro ty 4 osoby to bylo v průměru 3 400 Kč na noc. Žádný přepych, spíše náhodné a opuštěné chajdy. Bylo v nich však dopředu zatopeno a to se v Norsku počítá.
První den jsme jeli ze Sandefjord do Odda. Když se nám to cestou někde líbilo, zastavili jsme si na procházku. Když jsme se v horách konečně vyšplhali nahoru, naskytlo se nám krásné panorama nekonečného moře sněhu. Teplota tam klesla z 0 na -20.
Také jsme se pokusili o hike na jeden ledovec. To nám ale neumožnila lhostejnost místního hospodáře, jehož statek se cestou míjí. Místní mocipán měl ve vlastnictví asi 10 zubrů. Po ohradě, která má ohraničovat jejich území, nezůstalo v té mase sněhu ani památky. Takže nám parta šesti-set kilových pořízků naznačila, že tady naše cesta končí.
Dalšího dne jsme zamířili do městečka Laerdal. Cestou jsme se stavili u dvou fjordů. Nad jedním jsme navštívili opuštěnou vodní elektrárnu a nad druhým pěkný viewpoint. Také jsme obešli kus ledovcového jezera pod známým skalním útvarem Trolltunga.
Poslední den jsme navštívili hlavní město Norska – Oslo. Zde jsme nahlédli do muzea polární lodě Fram a do muzea Vikingských lodí. V centru jsme si pak zanadávali na ceny, v Mekáči vyběhli s hladem a pokračovali tam, kde to všechno začalo – Sandefjord.
Ceny
Toto téma si bohužel zaslouží svou vlastní podkapitolu. Věděli jsme, že je Norsko drahé. Nakoupili jsme si proto pár proteinových tyček a mysleli si, jak jsme s tím zatočili. Prdlajs! Příště si tam vezmeme všechno… napečeme řízky… pěkně po Česku. Ty ceny jsou opravdu nesmysl.
Uvedu pár příkladů. Balený chléb 180 Kč; Pivo do trojky 210 Kč; Sýr za který by se styděli i v zemích třetího světa 150 Kč; Jídlo v pajzlu u silnice 550 Kč; Proteinová tyčka 120 Kč; Žvýkačky 50 Kč;
Pokud nemáte rádi sardinky v tomatě, které se dají najít dole pod regálem za padíka, tak ještě můžete do McDonaldu. Tam si za stejnou cenu dáte Cheesburger. Jooo, byli jsme tam asi třikrát.
A na závěr nějaký vtípek? Proč ne. Celý pobyt si takhle chroupete proteinovky a místní potraviny, se kterými se stydíte jít ke kase. Občas se odměníte vydatnou stravou z Mekáče. Máte fajn pocit, že tam nejste za ranec. Dojdete k autu, poslední den, v Oslu a za oknem pokuta za starých dobrých 2 500 Kč. Důvod? Parkování na invalidech. Relevance? Nulová, značka byla přišpendlená na budově 10 metrů od našeho místa stání. Dokonce jsme ani nestáli před ní. U našeho místa stála normální značka „P“, na zemi nic, místo nejblíže značky invalidů prázdné.
Zavolali jsme na policii. Ta nám řekla, že parkování v Oslu zajišťuje jiná firma, se kterou nemá policie nic společného. Prima, na Google mají jednu hvězdičku. Voláme tam (Neděle). Do úterý zavřeno. Díky a nashle. Fook it… 😀
